Příběh naší školy nám vyprávěl ředitel (a zakladatel) školy, Ing. Jan Lang. Pohodlně se usaďte, jdeme na to.
Euforie sametové revoluce zmítala celou společností, všichni si užívali nově nabyté svobody. Já jsem tou dobou učil na hradecké strojní průmyslovce a jako technologický nadšenec jsem toužil po tom, věnovat se ve výuce novým trendům v průmyslové automatizaci. Bohužel tehdejší vedení nebylo nakloněno tak „razantním“ změnám výuky. Svého snu jsem se ale nechtěl jen tak vzdát, proto jsem hledal způsob, jak ho realizovat. Pochopil jsem, že musím změnit působiště. Zatím jsem neměl jasno, kde budu moci své sny realizovat. Odešel jsem tedy s kolegou Josefem Smutným na tehdejší školský úřad, kde se v rámci neformálních pracovních hovorů pomalu začínal rýsovat plán založení vlastní školy. Prostě jsem se chtěl věnovat tomu, co mě baví a co pokládám za perspektivní.
Díky působení na školském úřadě jsem měl přehled o tom, co vše je k takovému kroku potřeba. Inspiraci a odvahu pustit se do dosud neznámých vod mi dodával i příběh mého dědečka Františka Bubna, který v roce 1921 inicioval a založil Státní ústření školu bytového průmyslu na pražském Žižkově, která byla svým rozsahem výuky jedinou svého druhu v tehdejší ČSR. Odborné dovednosti na ní tehdy získávali bytoví řemeslníci, například řezbáři, truhláři, lakýrníci a čalouníci.
Společně s kolegou Ing. Smutným jsme pak vymýšleli název, který by nejlépe odrážel směr, kterým jsem se chtěl vydat. Veškeré své profesní kroky jsem konzultoval s manželkou Martinou, která mi vytvářela (a stále vytváří) perfektní zázemí pro tvůrčí práci. Tou dobou jsme měli dvě malé děti a své kroky jsme museli korigovat i tak, aby i ony měly své zázemí a naše profesní plány neomezovaly ty rodinné.
Psal se rok 1993 a kolega Smutný vymyslel název - Škola aplikované kybernetiky. To se mi zalíbilo, tak se škola jmenuje do současnosti. Už zbývalo „jen“ oběhat úřady a najít vhodné prostory. Tak jsme běhali a zároveň hledali, kde bychom mohli naše sny zhmotnit. Shodou okolností jsme se dozvěděli, že v rámci nově dostavěného Podnikatelského centra funguje (dnes již neexistující) podnikatelská škola, a že jsou zde ještě volné prostory. Neváhali jsme. Už chyběli jen studenti a učitelé.
Zveřejnili jsme inzeráty v místním tisku a čekali, jak to dopadne. Smlouvy o studiu jsme podepisovali ještě u nás v obývacím pokoji. V září 1994 jsme pak konečně mohli přivítat první studenty oboru Výpočetní technika již v prostorách Podnikatelského centra. Na jednu třídu nebylo potřeba tolik učitelů, většinu předmětů jsem tedy učil sám. Zbylé předměty učili kantoři, které jsme si „půjčili“ z podnikatelské školy. Zároveň jsem byl i třídním učitelem. S dalším ročníkem jsme přijali již první kmenové učitele, z nichž někteří u nás stále učí. Je to například pan Jaroslav Maťátko, později pan Miroslav Tichý a další. Následoval rok, kdy jsme neměli první ročník, protože se měnil systém přechodu na střední školy (nově se na střední školu nastupovalo po deváté třídě, dříve se chodilo z osmé třídy).
Již těch prvních pár studentů nám přineslo cenné poznatky. Bylo evidentní, že je potřeba obor rozdělit na grafické a technické zaměření. Takže v září roku 1997 jsme otevřeli dvě třídy prvního ročníku a k oboru Výpočetní technika přibyl obor Počítačová grafika. Pokračovaly dlouhé roky, kdy jsme díky silným ročníkům měli občas v prváku i dvě třídy z obou oborů. Kolem roku 2010 jsme začali přemýšlet, že bychom výuku rozšířili i o vyšší stupeň, a tak jsme roku 2013 akreditovali obor vyšší odborné školy Počítačová umění a design. S tímto krokem se musel změnit i náš název, takže od té doby jsme Střední škola a vyšší odborná škola aplikované kybernetiky. V roce 2017 jsme pro vyšší odbornou školu akreditovali ještě obory Programování a Energetika. Nejnověji pak poskytujeme školení a zkoušky profesních kvalifikací (např.: Montér dobíjecích stanic pro elektromobily, Elekromontér fotovoltaických systémů, 3D tisk a pod.).
Škola se v průběhu času mění a my s ní. Stále se snažíme držet krok s tepem nových technologií, věnujeme se i dětem ze základních škol pro něž v průběhu školního roku nabízíme tematické návštěvy školy a tím se snažíme o rozvoj polytechnického vzdělávání již v základním stupni vzdělávání. V průběhu letních prázdnin pro tyto děti pak již tradičně připravujeme týdenní workshopy zaměřené jak na programování, robotiku a vývoj počítačových her, tak také na počítačovou grafiku, animaci či fotografii, výtvarné techniky a film.
A tak, ze školy začínající se třiceti žáky, přes zvyšování i snižování počtu studujících žáků, jsme stále rodinnou školou - nyní s dvě stě osmdesáti žáky a nadále s vírou, že pro ně děláme to nejlepší.